Oheň v domácnosti. 110 let od založení sirkárny v Lipníku nad Bečvou

Pohled na továrnu z jihu, 50. léta 20. století, zdroj Vladimír Mikeška.

Historii lipenské sirkárny se bude věnovat výstava, kterou připravilo Muzeum Komenského v Přerově ve spolupráci s městem Lipník nad Bečvou, Střediskem volného času a soukromým sběratelem Michalem Urbáškem. Uskuteční se v galerii Konírna od 12. 10. do 6. 1. 2019. Vernisáž je v plánu ve čtvrtek 11. 10. v 16 hodin.

Letošní rok je opravdu bohatý na různá významná výročí, ať už celostátního či regionálního charakteru. Pro české dějiny je právě osmička jakýmsi osudovým či magickým číslem, v letech končících právě tímto rokem se stala celá řada zásadních událostí. Mezi poněkud opomenuté, ale místně velice podstatné události patří i založení akciové společnosti Kupecká akciová sirkárna v Lipníku nad Bečvou v roce 1908, tedy před 110 lety. Tato zmíněná akciová společnost totiž dala o rok později vzniknout továrně na výrobu zápalek, která byla po roce 1945 známá po celé republice, a částečně i v zahraničí, pod názvem SOLO Lipník. V provozu byla plných 94 let, až do roku 2002.

Ukázka produkce výroby v polovině 70. let 20. století, zdroj Vladimír Mikeška.

A právě tomuto tématu se věnuje chystaná výstava v lipenské galerii. Návštěvníci se mohou těšit nejen na předměty ze soukromých sbírek (včetně a. s. SOLO MATCHES and FLAMES), od soukromých dárců a z Muzea Komenského v Přerově, ale také ze státního zámku Vizovice, z Muzea Šumavy v Sušici, Vlastivědného muzea v Olomouci, Technického muzea v Brně, Zemského archivu Opava (pobočka Olomouc) a Státního oblastního archivu v Plzni (3 oddělení v Klášteře u Nepomuku). Lidé se mohou pokochat řadou originálů i kopií dobových fotografií, plánů a archiválií, přečíst si informace o historii podniku, prohlédnout si zápalkové etikety (hlavně od poloviny 50. let do poloviny 80. let, ale i ty nejstarší a nejnovější) a zápalkové krabičky (z Lipníka, Sušice i mnoha zemí světa). Výstavu doplní také různé předměty, které se zápalkami souvisí (např. sirníky, zapalovače, škrtadla, křesadla), případně které ke své funkci potřebovaly oheň a byly používány v domácnostech (např. různá topidla, ohřívadla, svítidla, vařiče, sporáky). Snad k nejzajímavějším vystaveným exponátům budou patřit i dva původní sirkařské „stroje“ ze sušické sirkárny. Na závěr bude na návštěvníky čekat několik tematických reportáží a dokumentů z archivu České televize a unikátní dokument místní provenience z roku 1972, který názorně přibližuje výrobu zápalek v lipenské továrně (promítán bude díky spolupráci s www.filmovemuzeum.cz).

Sekání dřívek na výrobu zápalek, zdroj Vladimír Mikeška.

Zakladatelem a prvním majitelem lipenské továrny byla akciová společnost Kupecká akciová sirkárna v Lipníku, která byla založena v roce 1908. Výroba zápalek zprvu probíhala v koupené továrně ve Velkém Újezdě, až od listopadu 1909 pak i v nově postavené továrně v Lipníku. Od roku 1913 byla součástí Akciové společnosti pro zápalkové zboží Helios se sídlem ve Vídni. Vstup Kupecké akciové sirkárny v Lipníku, která měla sídlo v Přerově, do Heliosu byl poměrně dramatický, ale většina akcionářů nakonec souhlasila. Po vzniku samostatné ČSR došlo v roce 1920 k přesunu sídla společnosti Helios do Prahy. Během roku 1922 se sloučila s továrnami koncernu SOLO Vídeň, které sídlily na území ČSR. Nová společnost dostala název SOLO spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny v Praze. Postupně byly uzavírány některé zastaralé nebo nerentabilní provozy a počet sirkáren na území českých zemí se tak neustále snižoval. Během velké hospodářské krize měla namále i lipenská sirkárna. Patřila sice k nejmladším a tím pádem i nejmodernějším závodům spolku, ale hospodářská krize doléhala na výrobu zápalek tak citelně, že bylo nutné zavřít ještě jednu továrnu. Přitom SOLO vlastnilo v té době v Čechách a na Moravě už jen tři továrny: Horní továrnu v Sušici, sirkárnu v Českých Budějovicích a sirkárnu v Lipníku nad Bečvou. Ačkoli ta v Budějovicích byla větší, modernější a její zápalky byly poněkud kvalitnější, byla nakonec uzavřena právě ona. Důvodem byla její blízkost k Sušici. Lipenská sirkárna totiž dokázala skvěle pokrýt potřeby Moravy a ušetřit náklady na dopravu.

A něco z historie lipenského SOLA?

V roce 1939 došlo k fúzi SOLO Praha s akciovou společností Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Praze. Takto vzniklý koncern si ponechal název Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Praze, zpočátku používal i kratší podobu názvu Chemisolo. Po druhé světové válce byla na Spolek pro chemickou a hutní výrobu uvalena národní správa, jeho závody byly znárodněny, samozřejmě včetně lipenské sirkárny. V roce 1946 vznikl národní podnik se sídlem v Sušici, pod který spadala řada závodů, z nichž ale zápalky kromě mateřské továrny v Sušici vyráběl jen pobočný závod v Lipníku nad Bečvou. Úplný název nového podniku byl SOLO, závody na zápalky, národní podnik se sídlem v Sušici. V prosinci 1948 byl název změněn na SOLO, národní podnik, od 1. 1. 1950 pak na SOLO Sušice, národní podnik. Podnik byl začleněn do kompetence ústředního ředitelství Československých závodů dřevozpracujících v Praze.

Jedna z nálepek k 60. výročí postavení lipenské továrny v roce 1969, autor Vilibald Weinzettl.

Na krátkou chvíli se lipenská sirkárna osamostatnila, od 1. ledna 1950 vznikl národní podnik SOLO Lipník. Při další reorganizaci průmyslu však byla továrna od 1. dubna 1958 opět začleněna pod národní podnik SOLO Sušice jako jeho závod (od ledna 1959 jako závod č. 4). Na konci 80. let už ale bylo jasné, že technický stav strojového vybavení továrny je nevyhovující, stejně jako kvalita výrobků a efektivita práce, k tomu navíc klesala i poptávka po zápalkách. Proto se začalo uvažovat o uzavření lipenské továrny, případně o převedení na jiný provoz, v rámci jiného národního podniku. Situace byla vyřešena, i když jen na velmi krátkou dobu, tím, že dne 1. května 1990 koupila továrnu na výboru zápalek akciová společnost Moragro Slušovice, která v rámci Lipníka vyvíjela i další aktivity. V roce 1992 nakonec Moragro výrobu zápalek zrušilo a poté byly krabičky v prostorách továrny již jen kompletovány, s využitím dovezených polských zápalek. V držení továrny se pak vystřídalo několik různých majitelů, posledním byla společnost EUROMATCH, s. r. o. Kvůli zastaralému strojovému vybavení, špatnému stavebnímu stavu budovy, narušené statice a neodpovídajícím hygienickým podmínkám byla sirkárna dne 15. října 2002 uzavřena. Hlavní tovární budova pak nakonec byla, kvůli havarijnímu stavu, na začátku roku 2007 zbourána.

Lubor Maloň
Muzeum Komenského v Přerově, p. o.