Agnus dei: Kinokavárna o válečných zvěrstvech po válce

Nemá cenu před tím zavírat oči. Za války i po ní se děla zvěrstva nejenom na našem území, ale i v sousedním Polsku, přičemž je zdaleka neměli na svědomí jenom nacisté, ale i sovětští vojáci, kteří se k osvobozenému území chovali stejně jako k tomu dobytému. Vzhledem k těmto okolnostem – a také tomu, jaký byl poválečný vývoj ve východním bloku – se nelze divit, že to zásluhy Rudé armády při „osvobozování“ podstatně snižuje. Z jedné takové epizody vznikl i francouzsko-polský film Agnus dei, který ve čtvrtek 10. května v 18.30 promítne Kinokavárna v KD Echo.

Snímek, který lze dohledat i pod francouzským označením Les innocentes (Nevinné), na základě skutečné události potvrzuje známou pravdu, že kam stoupne sovětský voják, tráva dvacet let neroste. Z našich dějin to můžeme potvrdit, nebylo to jen dvacet let, ale hned čtyřiačtyřicet. A i v Agnus dei jsou Rusové jednoznačně záporné postavy. A není se co divit.

 Vypleněný klášter

Příběh natočený podle skutečné události se odehrává ve studeném Polsku v prosinci 1945. Je po válce, ale v zemi se stále ještě hojí staré rány, a to nejen válečné, ale i ty z období osvobozování. Mladá francouzská stážistka Mathilde Beaulieuová (Lou de Laâgeová) pracuje pro francouzský Červený kříž, jehož úkolem je starat se kvůli nedostatku prostředků jen o Francouze. Jednoho dne ji ale přesvědčí jeptiška z blízkého ženského benediktinského kláštera, sestra Maria (Agata Buzeková), aby s ní šla pomoci jedné z jejích sester. Mathilde ji po krátkém přesvědčování vyhoví a v klášteře zjistí otřesnou pravdu – hned osm řádových sester je těhotných a velmi brzy je čeká porod.

Vinu za to nesou sovětští vojáci, kteří do kláštera několikrát vpadli a jeptišky opakovaně znásilňovali. Sestry tak řeší svou vinu porušení slibu čistoty, kterému se trochu vzpírá i lékařská pomoc, protože jejich těla nepatří jim, nýbrž Bohu, a nikdo nemá právo je vidět, natož se jich dotýkat. Mathilde napře všechny síly, aby klášteru pomohla, a opakovaně ho navštěvuje, i když i jí se to málem vymstí – a to nejen od jejích nadřízených, ale jednou v noci je při návratu sama málem znásilněna partou ruských vojáků. Nakonec sestry začínají rodit. A matka představená (Agata Kulezsa) přemýšlí, co si s dětmi počít.

Ponurá bezútěšnost

Jestli na diváka sedne nějaký dojem, je to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Nikdo však nemá na vybranou – povinností doktorů je léčit, povinností řeholnic sloužit Bohu. Mathildina snaha místy připomíná sisyfovský zápas, ale neumdlévá a postupně získává důvěru sester. A k tomu vládne všude strach – strach z všudypřítomných Sovětů, strach benediktinek z toho, co bude dál, protože je jim jasné, že nový režim církvi moc přát nebude, a takový skandál by jim před očima veřejnosti a úřadů nepřidal, jakkoli jsou ve svém neštěstí nevinně.

Motiv osudovosti a vědomí povinností pak jako černý mrak doprovází celý film – je možné, aby sestry přijaly děti a odpovědnost za mateřství, anebo z hříchu zplozená stvoření opustily a popřely své lidství?

Nehrdinští hrdinové

Jak již bylo řečeno, film vznikl podle skutečné události dle zkušeností reálné Madeleine Pauliacové, která jako lékařka v poválečném Polsku pracovala a problém s klášterem opravdu řešila. Sice jí bylo maličko víc než herečce, už třiatřicet, a k Novému roku nebyla poslána zpět domů, ale dva měsíce po těchto událostech bohužel zahynula při autonehodě poblíž Varšavy, ovšem to nijak nesnižuje účinnost a věrohodnost minimálně základní kostry příběhu. Příběhu, který je opravdu dobře natočen.

Agnus dei je velmi silný film, jehož společenská obžaloba sexuálního násilí na ženách, kterého se ruští vojáci tak často dopouštěli, míří trefně a hlavně přesně. Hlavně vás jeho zhlédnutí donutí přemýšlet. A myšlenky to moc příjemné nebudou. To ale vůbec nevadí, protože i takových okamžiků je třeba.

Zdroj: David Lancz, Týden (zveřejněno se souhlasem autora)