Postupně se pro mě paličkování stalo drogou, říká o své práci Jitka Hanáková, která vystavuje v Konírně

Do paličkované krajky se oděla koncem listopadu galerie Konírna. Výstava moravských krajkářek, kterou připravila jedna z nich, je plná jemnosti, pečlivosti, ženskosti. Autorka originální expozice Krása ručně paličkované krajky propojuje moderní pojetí i s fotografií, keramikou či sklem. Sama je fotografka a výtvarnice, narodila se v Olomouci a letos oslavila šedesátiny.

Jmenuje se Jitka Hanáková a svou tvorbu prezentuje na výstavách v tuzemsku i zahraničí.

Vypadáte velmi svěže, tak hned spekuluji, zda to není tím vnitřním zaměřením. Orientujete se na nádhernou precizní práci. Byla jste vždycky tak zručná?

K řemeslným pracím mě to vždycky táhlo. Od dětství jsem se věnovala nejrůznějším výtvarným technikám. Nejprve v Lidové škole umění, později jsem studovala fotografii v Prostějově. Od roku 1985 se podílím na dokumentaci regionu jako fotografka Muzea Komenského v Přerově.

Kdy vás poprvé oslovila krajka?

Před 19 lety. Přes inzerát v Přerově jsem se dozvěděla, že paličkování učí nějaká paní Marie Pytlíčková v tehdejší okresní knihovně. Hned jsem se tam šla podívat. Paní už byla starší a brzy poté onemocněla. A protože mě má touha neopouštěla, hledala a našla jsem v Praze školu řemesel. Jezdila jsem tam a už během výuky převzala kurz paní Pytlíčkové. Pak jsem přešla na Středisko volného času, kde dnes zasvěcuji do své práce další zájemkyně. Kurz je spíš pro dospělé, vlastně je to takový babinec. A já? Vypnu hlavu, poslouchám hudbu nebo i televizi jako kulisu. Postupně se pro mě paličkování stalo drogou.

To je hezká droga, to vám nikdo nezakáže

Ano, to je pravda. Samozřejmě jsou pořád nějaké kurzy. Ale pokud se chcete zdokonalit, musíte hlavně pracovat. Naučíte se jen základy a teprve prací se zdokonalujete. A to je můj případ.

Byl někdo ve vaší rodinně také tak manuálně zručný?

Babička malovala a krásně zpívala v olomouckém souboru Žerotín, tatínek hrál na housle, já jsem taky chvíli hrála, ale nevydržela jsem. A maminka hodně pletla. Vždy pro nás byly samozřejmostí práce jako ušít, upéct.

A když se paličkuje, musíte být asi hlavně hodně trpělivá. Je to tak?

Přesně tak. Chce to udělat si čas, mít trpělivost, být pečlivá. Protože musíte dávat pozor, abyste neudělala nějakou chybu. Zjistila jsem také, že je lepší dělat svou práci na vícekrát. Nikdy ne najednou. To pak prostě není ono.

Na kurzy stále jezdíte?

Ano, buď do Prahy, Valašského Meziříčí nebo třeba do Mohelnice. Tam jsem právě začala jezdit s přerovskými krajkářkami, které už chodily i k paní Pytlíčkové. V Mohelnici vznikl řemeslný spolek pod vedením Vlasty Jiráskové. Tak jsem se taky přidala. Vedlo se tam hlavně paličkování a z Prahy jezdily lektorky, které nám ukazovaly nové techniky. Jak šel čas, zjišťovaly jsme, že nemusíme pracovat jen s nití, ale i jinými materiály.

Takže paličkovaná krajka je něco tradičního a zároveň se vyvíjí.

Ano. Technika se nemění, ale používáme například papírový provázek, silnější nitě, příze nebo drátek.

Drátek?

Zrovna letos jsem se učila dělat drátěné květy a před tím nějakého andílka. Zpracovávaly jsme i papír, textil a zhotovovaly moderní věci, které jsou nositelné v dnešní době. Nechceme dělat věci do šuplíku.

Co tady znamená nositelné?

Například šperky, vsadka na oblek, nějaký moderní límec. Může to být doplněk na riflovinu, klobouk, ozdoba na klobouk nebo plstěný klobouk s krajkou. Dá se kombinovat. Dříve se takové věci nedělaly. Náramky s korálkem, sklíčkem. Třeba na trzích, kam jezdím, najdu komponenty a k nim dodělám krajku. Dekorativní, s keramikou, takže užitné věci.

Děláte i na zakázku?

Rozhodně nedělám na objednávku. Dělám jen, co mě baví. Jakože, paní Hanáková udělala byste…? Ne nemám, neudělala. Tato práce mě neživí, dělám ji jen proto, že mě baví, anebo když chci někomu udělat radost.

Výstava je i prodejní?

Něco ano. Výrobky ode mě ano. Například kabelky z krajky a kůže, nějaké pásky.

Takže na co se mohou návštěvníci galerie těšit?

Z přírodních materiálů je tady krajka ve spojení s papírovými provázky, drátem či efektní přízí. Obrazové instalace zahrnují vedle spojení fotografie a krajky také nevídanou souhru krajky a řezaného achátu, na což jsem zvlášť pyšná. Říkám tomu Vlnobití. Jsou tady už zmíněné kabelky s krajkou, práce se sklem, keramikou, šperky, plédy, šály, prostírky.

Myslíte si, že tato událost je především pro ženy?

Určitě ano. Ale mám pozitivní ohlasy i od mužů, kteří například svou ženu nebo partnerku doprovázejí.

Jaký vztah máte k Lipníku?

Především jsem přes Lipník odjakživa jezdila. Pak jsem získala nádherný vztah k Helfštýnu, který patří k muzeu. Za poslední léta se Lipník neuvěřitelně změnil k lepšímu. Je to takové malé nádherné městečko.

Rozhovor vedla Marie Šuláková

Výstava Krása ručně paličkované krajky v galerii Konírna je otevřená vždy od středy do pátku od 13 do 16 hodin a od soboty do neděle od 11 do 16 hodin. Potrvá do 8. ledna 2017.